8 otázek na téma integrace dítěte v MŠ a role koordinátora PAS.
Otázky a odpovědi můžete číst v kolonce naše odpověď.
1/ Podle čeho se má řídit integrace dítěte v MŠ /údajně autismus není, ale skore činí 35,5 / pokud platí , že není v MŠ nutné IVP? Jaká je potom kontrola integrace a co je vodítkem pro její správný přístup a kde jsou zákonní zástupci ?
Pro vzdělávání dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami (dle § 16) školského zákona je rozhodující právě „získání statusu“ dítěte se SVP (zahrnuje: zdravotní postižení, zdravotní znevýhodnění nebo sociální znevýhodnění). Toto vyjádření poskytne školské poradenské zařízení – SPC nebo PPP. A právě podle práv a povinností stanovených školským zákonem (zejm. zmíněný § 16) a prováděcí normou č. 73/2005 Sb. se „řídí integrace dítěte v MŠ“. K obligatornosti (povinnosti) IVP tolik ,že v případě, že jsou stanoveny SVP (zdravotní postižení) a rodič na individuálním vzdělávacím plánu trvá, je tento zásadně (tj. v 98%) případů vytvořen. Odpovídá za něj ředitel školy – za účinné „supervize“ pracovníka ŠPZ. Právě u IVP je role zákonných zástupců vyjádřena i ve vyhlášce č. 73 – tvorba, projednání IVP. (k pojmu dítě, žák, dále).
K části o tzv. skore – pokud toto činí 35,5 – pravděpodobně jde o hodnocení CARS - pak skore nad 30 je považováno za velmi pravděpodobnou přítomnost PAS. Pokud je někde ve zprávě z vyšetření toto zmíněno, velmi pravděpodobně o PAS půjde, je však nutné doložit dalšími vyšetřeními. CARS je v podstatě screeningová metoda sloužící k popisu specifického chování.
Shrnutí – zásadní pro tzv. integraci (individuální i skupinovou) je stanovisko ŠPZ, že se jedná o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.
2/ Nevíte náhodou přesné pracovní zařazení koordinátora pro PAS ?
U tzv. koordinátorů PAS jde o relativně novou pozici ve školství, která je trochu „nesystémová“, čímž nesdělujeme, že nepotřebná či nesmyslná. Naopak. Nárůst počtu dětí s touto diagnózou a dřívější neřešení jejich potřeb ve školství si takovou pozici vyžádal – a zaslouží.
Nicméně – tito koordinátoři nemají žádnou přímou pravomoc a působnost ve smyslu stanovení výše zmíněných SVP u dítěte. Jejich úkolem je skutečně „koordinovat činnosti“ na daném území. Jedná se o pracovníky krajů, zpravidla je v této pozici nějaký pracovník ŠPZ, může jít o speciálního pedagoga (v absolutní většině případů) či o psychologa. Domnívám se, že se jedná o zkrácené úvazky. Nemohu vyloučit ani to, že půjde v některých případech o „čestné“ funkce, tj. jen formou pověření apod. Ale toto opravdu není stanoveno právním předpisem. Jejich pracovní náplň je věcí zaměstnavatele, tj. příslušného krajského úřadu. Znovu opakuji – pokud Vám VOP napsal, že v náplni koordinátora PAS není „vyšetřovat – tj. diagnostikovat děti – stanovit SVP“ – pak napsal pravdu. Ve Vašem případě pravděpodobně došlo ke kumulaci pozic, kdy dotyčná pracovnice byla ve dvou pozicích: pracovnice příslušného školského poradenského zařízení (SPC?) – a zároveň jako krajská koordinátorka. Z titulu druhé pozice ji opravdu nepříslušní vydávat stanoviska ke vzdělávání – které předpokládá vyhl. č. 72 o poradenských službách (zpráva z vyšetření a doporučení – ke vzdělávání).
3/ Jaká je prosím zodpovědnost koordinátora pro PAS za svou odbornou činnost a přístup k dítěti s PAS?
Částečně jsem již odpověděl výše. „Zakročit“ proti pracovníkovi může, v případě jeho pochybení, vždy zaměstnavatel. Jde-li o „zodpovědnost“ ve smyslu „odpovědnost“ mající charakter odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení např. zákoníku práce, zde však možná i občanského zákoníku apod., pak platí to co vždy v tzv. odpovědnostních vztazích: Tj. musí
a) Dojít ke vzniku škody (materiální, na zdraví, na cti a obdobná újmy apod.)
b) Musí býti protiprávní jednání (úmysl, nedbalost) – porušení povinností, obecných zásad „nepočínat si tak, aby došlo ke vzniku škody apod.)
c) Musí být přímý vztah mezi protiprávním jednáním a vznikem škody
Poté je možno požadovat náhradu škody.
Jedná se o složitou oblast právních vztahů – konkrétní řešení je věcí specializovaného právního poradenství (advokát).
4/ Nevíte prosím, kdo může zakročit proti koordinátorovi pro PAS při prokázání jeho odborného pochybení , komu se koordinátor pro PAS zodpovídá ?
Opět obdobná otázka jako předchozí: Koordinátor pro PAS se zodpovídá svému nejbližšímu nadřízenému - tím by v rámci koordinační role měl být zaměstnanec krajského úřadu (alter. nějakého pověřeného ŠPZ). Pokud tento koordinátor pracuje jako pracovník SPC – pak příslušný vedoucí SPC – ředitel školy většinou, u níž je SPC zřízeno.
Dříve byl i vedoucí metodik pro ČR – má být ustanoveno v těchto dnech v rámci Národního ústavu pro vzdělávání. To je ale metodické vedení.
5/ Dokážete nám prosím vysvětlit, odkud získá ředitelka MŠ informace o diagnózách u dívky O., které vyplňuje do žádosti na KÚ o asistenta pedagoga, pokud nebudou rodiče MŠ dodávat zprávy z PPP ?
Pokud rodiče nepředají zprávu z vyšetření ani doporučení ke vzdělávání do školy – poté logicky učitelé a ředitel školy nemohou získat informaci o speciálních vzdělávacích potřebách dítěte – a nemohou logicky poskytovat potřebnou péči (práva dle § 16 zákona, IVP ad.) Je tedy primárně v zájmu zákonných zástupců, aby tyto zprávy – doporučení – předali. Nová právní úprava má zakotvit právo ŠPZ zaslat doporučení ke vzdělávání dětí se SVP přímo do školy nebo analogicky povinnost rodičů poskytnout tuto informaci. (jistou povinnost rodičů pozorujeme i nyní v ust. o školní matrice). Jde-li odpověď na konkrétní situaci, kterou zmiňujete – tak nemohu odpovědět/vědět odkud paní ředitelka informaci získala.
6/ V § 18 školského zákona se hovoří o povolení vzdělávání dle IVP u žáků a studentů, nikoli tedy u dětí v předškolních zařízeních, taktéž hovoří §6 vyhlášky č. 73/2005 Sb., takže kde je pravda o IVP a přitom je dítě do MŠ přijímáno dle školského zákona.
V předškolních zařízeních – mateřská škola, se používá termín „dítě“. V tomto smyslu je pravdou, že § 18 skutečně hovoří o IVP jen u „žáka“. Ovšem jedná se o nepřesnost, která je, dle našeho přesvědčení odstranitelná výkladem (s použitím ust. § 16 – hovoří již v názvu o „dětech, žácích a studentech“. Navíc, pokud bychom přijali logiku, že dítě v MŠ nemá mít IVP – potom bychom odmítli i IVP na středních školách a vyšších odborných školách – a to je nesmysl věcný i faktický. K IVP v MŠ i u dalšího dotazu.
7/ Co je vlastně dítě v MŠ, zajímá nás odborný termín, podle našeho pocitu ze zprávy VOP je sice ve školském zařízení, pro které platí školský zákon, ale není žákem, jasně nemůže být studentem, ale potom podle čeho je dítě v MŠ zákonně odborně vedeno, chráněno atd., pokud se o dítěti v zákoně nehovoří ?
Zde vyslovujeme podiv na stanoviskem zástupce VOP (str. 5 jeho stanoviska), kde uvádí, že
podle § 6 vyhlášky č. 73 se IVP nestanoví „dítěti“. Ale zde je nutno vyjít z dikce § 1 téže vyhlášky, který výslovně stanoví, že pojem žák v této vyhlášce zahrnuje i „děti,… studenty“ (cit: § 1 vyhl. č. 73/2005 Sb.
(1) Vzdělávání dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „speciální vzdělávání“) a vzdělávání žáků mimořádně nadaných se uskutečňuje s využitím vyrovnávacích a podpůrných opatření.)
V tomto smyslu tedy platí výše uvedené naše stanovisko, že pokud zákonný zástupce požaduje, ŠPZ doporučuje – navrhuje vzdělávání podle IVP – a jsou splněny podmínky „statusu dítěte, žáka, studenta se SVP“ – potom IVP musí být stanoven (ve smyslu práv dle § 16, ale s použitím § 1 a 2 a dalších školského zákona) i v mateřské škole.
8/ Jak je to se sníženým počtem dětí v MŠ při integraci dítěte s postižením, dle výkladu zákona VOP tak se uplatní omezený počet pouze v případě integrace více dětí s postižením, nikoliv v případě integrace jednoho dítěte se zdravotním postižením / byť jde o středně těžké postižení /, takže je v pořádku 1 dítě a 27 dalších dětí. Toto dle nás popírá snahu pedagogů o integraci dětí a tvorbu malotřídek s počtem dětí např. 15 atd. ?
V tomto směru podal VOP výklad textu vyhl. č. 14/2005 o předškolním vzdělávání (odst. 2 § 2). Jde o výklad jazykový -doslovný – kde prostě je užito tvůrcem normy množné číslo počtu tzv. integrovaných dětí. Na druhou stranu – taxativní snížení počtu dětí v uvedeném rozsahu(12 – 19 dětí) již při integraci jednoho dítěte by v řadě případů takřka znemožnilo integraci. Jde o příklad, kdy původně správně zamýšlený názor – požadavek, tj. při začlenění dítěte se zdravotním postižením do třídy mateřské školy snížit počet dětí – vedl v praxi k tomu, že naopak MŠ tyto děti odmítaly, protože nemohly při daném počtu dětí vyjít s finančními prostředky. Prostě – právní úprava stanovila nějaké pravidlo – a původně se skutečně v některých případech vykládalo jako snížení počtu již při jednom dítěti se ZP – ale praxe – financování toto de facto neumožnilo.
V tomto směru však autoritativní výklad je oprávněn podat tvůrce normy – tj. MŠMT.
26.6.2014 at 11.57
